Trollové ve službách Vladimíra Vladimíroviče
Předem upozorňuji, že tento článek rozhodně není výletem do severských mytologií, ani nenavštívíme legendární Zeměplochu nedávno zesnulého Terry Pracheta, a dokonce zklamu též všechny příznivce J. R. R.Tolkiena, neboť nebudu popisovat válečné útrapy přepadené Středozemě a tudíž ani slůvkem nezabloudím do odpuzujícího Mordoru, jemuž vládne krutý a bezohledný Sauron. Mně pouze stačí letmý pohled do země současné, do země téměř sousedské, do stále ambiciosnější federace Ruské.
Do země, jež se stala přímo rájem všech trollů.
Nejdříve bychom si však měli vysvětlit, jak se takovýto troll projevuje. Čím je, co umí a čím je užitečný, či nebezpečný.
Jak již bylo zmíněno v úvodním odstavci jsou trollové nejen hrdiny severských bájí, či fantasy románů. Jsou i postavami počítačových her a v neposlední řadě i internetovými šmíráky, kteří pod falešnou identitou vstupují do všelikých debat na sociálních sítích, kde pouze provokují, čímž jenom vyvolávají mezi normálními lidmi hádky, vztek a depresivní nálady.
A teď si představte, že tyto virtuálním světem pohlcené bytosti někdo zaměstná. Za jejich jedovaté sliny je bohatě zaplatí a navíc je i ideologicky zpracuje tak, že ony slepě věří tomu, že jsou platnou, ne-li nejdůležitější součástí procesu, z něhož jako bájný Fénix má povstat nová широкая страна моя родная (širokája strana maja radnája).
Nová doba nové si žádá činy neboli postaru se žít nedá a vědeckotechnická revoluce spolu s psychologickým now how vnikla i do armádních štábů. Říká se tomu – hybridní válka.
Proč však o tom tak zaujatě píši?
Ač nechtě, měl jsem tuto neuspořádanou vizi:
Zdálo se mi, že jsem v Moskvě těchto dnů, v jednom z prioritně utajovaných pracovišť FSK (v podstatě přejmenované KGB). Zpočátku mě zmátlo, že prostý název této instituce, zakopané až ve třetím podlaží pod úrovní země, je pouze Informační centrum, ale vždyť už i v Pionýru nám přece říkali, že v Sovětském svazu je možné úplně všechno. Prý tam i kozel porodil. Ale to zase odbíhám..
A sem, do tohoto podzemního krytu, konkrétně do českého oddělení, pak vstoupil sám místní náčelník s viditelně rozezleným důstojníkem KGB (pardon, já si to pořád pletu – FSK).
Byť oba vejdou se značným hřmotem, se skupinou asi dvaceti pobledlých mladíků to ani nehne. S nepřítomným obličejem jsou vpiti ve své monitory, které je zrovna teď provázejí na cestách po smyšlených světech.
„Cožpak oni nezdraví? Oni se nepostaví do pozoru, když přijde šarže?“ zavrčí důstojník k náčelníkovi.
„Tavárišč pólkovnik, oni nejsou členy ani armády, ani policie, natožpak tajných služeb a navíc jsou trochu jiní, zvláštní. Jsou to všechno hackeři a blogeři,“ odpoví náčelník, ale přesto se obrátí k ignorující skupině s prosbou, zda se nemohou na chvíli postavit. „Spasíbo, málčiky!“si nakonec oddechne.
„Vy idioti, blbci, kreteni, duraci,“ vezme to pólkovník z trochu jiného konce. „Vy jste to zase pěkně posrali. Takhle zkurvenou práci jsem už dlouho neviděl. Nejradši bych vás všechny poslal do prdele. Sedíte si tady pěkně v teploučku, najíst vám dají, napít vám dají, ťukáte si v klidu do klávesnic, zatímco vaši bratři jinde krvácejí v litých bojích. Obětují své životy pro vlast, za Rusko, a vy, vy? Darmo mluvit!“
„A co, co se jako stalo tak hrozného?“ dovolil si zahuhlat brejlounek u prvního stolu.
„Slyšíte to, náčelníku, slyšíte? On se ještě ptá! Řekněte mu tedy, co jste vlastně pohnojili!“
„No, málčiky,“ koktá místní šéf, „my všichni víme, co bylo naším úkolem. Vy všichni víte, proč jste sem byli vybráni…“
„Proč jsme sem snad byli příkazem dopraveni,“ protestuje zrzoun ze zadních pozic.
„To nebudeme teď řešit. Někdo byl vybrán, protože umí česky a někdo povolán, protože by byl jinak zavřen. Třeba proto, že se hrabal v bankovních kontech oligarchů. Takže ty mlč!“ štěkl náčelník na narušitele a pokračoval: „Měli jste jako internetoví trollové vstupovat do debat na českém facebooku a jiných sociálních sítí či médií a vyvolávat nenávist k USA a vůbec k NATO jako organizaci, zpochybňovat funkčnost EU i současné demokracie, vyvolávat stesk po starém režimu a upřednostňovat jeho výhody. Rozdělovat společnost, štvát proti bohatým a na vymyšlených příkladech vzbuzovat emoce zmaru a zbytečnosti. To všechno mělo vyvrcholit při průjezdu americké kolony. Český lid tak měl ukázat na čí straně doopravdy stojí…“
„A jak to dopadlo?!“ řve teď znovu plukovník. „Jak? Pár důchodců, dva zfetovaní anarchisti, jeden buzerant, co nastavoval prdel, a bláznivej Vyvadil! To tedy byla demonstrace síly! Paráda! To jste neměli žádný pořádný manuály? Žádnou politickou přípravu?“
„Měli, tavárišč pólkovník,“ přikyvuje šéf oddělení. „Jedna skupina se soustředila na toho Štětinu a lidi kolem něho, co pořád chtějí zakázat tu KSČ…“
„Teď se to jmenuje KSČM,“ opravuje plukovník. „Já vím, že je to jedno, ale protokol je protokol.“
„Tak tedy KSČM. Druhá skupina měla ovlivňovat pravdoláskaře. To jsou zase ti lidé, co pořád věří…“
„Já vím, o koho jde. O havlisty. No a dál?“
„Pak byla lumpenkavárna. To je takové jakoby kavárenské společenství, které nemá v lásce Frťana..“
„Pro Vladimíra, pssst! Na krycí jména našich agentů se nesmí ani myslet, natož je vyslovovat. Vždyť je možná neznají ani oni sami.“
„Jenže jak tam byl předtím Šprt…“
„Pssssssssssst! To je ještě tisíckrát tajnější.“
„Můžeme se už věnovat užitečnější práci?“ zamutoval brejlounek. „Já mám těsně před dokončením perfektní střílečku. Dobytí Ukrajiny a Pobaltí se to jmenuje.“
Plukovník se na něj se soucitem podíval a pak obrátil oči v sloup: „Hry jsou jedna stránka věci a skutečnost druhá. Nemusím vám snad dělat školení o tom, co je to hybridní válka. Proto jste koneckonců tady,“ a vytáhl z kapsy pomačkanou příručku: „Hybridní válka zahrnuje informační, morální, psychologická, ideologická, diplomatická a ekonomická opatření, jako část plánu, vytvořit příznivé politické, ekonomické a vojenské předpoklady pro další fáze války. V dalších sedmi fázích přijdou zvláštní mediální operace, podplácení vládních a vojenských představitelů, destabilizující propaganda, rozdělení společnosti a podpora obou táborů, ano, obou táborů, které budou ve vhodnou dobu vyzbrojeny, a dál už to znáte z Ukrajiny,“ schoval plukovník příručku do kapsy a se stále stupňujícím hlasem pokračoval: „A jakmile vypukne chaos a následně něco jako občanská válka, je přímo povinností naší vlasti pomoci jedné z válčících skupin. Zachránit životy dětí, matek a nakonec i mladých lidí. To by byla přece povinnost kteréhokoliv civilizovaného státu. Ale aby k této internacionální pomoci mohlo dojít, musíme se dostat aspoň přes první etapu této války, A tu jste?“ teď už zase řve, „dokonale posrali. Co je nám platný ovlivňovat vámi vybraný skupiny, když tyhle lidi jsou sami o sobě nepřesvědčitelný. Tyhle fašistický oportunisty už na svou stranu nikdy nezískáte. S těmi si poradíme jinak. Ale to až potom.Vy jste se měli vmísit do debat obyčejnýho plebsu. Lidí, který akorát zajímají slevy v Lidlu a vraždy na Nově. Mezi tyhle lidi musíte vnášet nespokojenost a nasranost. A to na všechno. Na politiku, na práci, na nezaměstnanost, na Sudeťáky, na Rómy, na Unii i na Ameriku. Lidi musejí bejt naštvaný, že papaláši kradou, že se na ulicích přepadá a vraždí a soudy jsou přitom pomalý a úplatný. Musejí dennodenně slyšet, jak je ten prohnilej kapitalismus hnusnej a jakej byl zlatej socialismus. Že ta spolupráce se Sovětským svazem nebyla zase tak špatná. A s Ruskem by možná byla ještě lepší.“
„Ale oni nám tohle všechno neuvěří,“ brání se náčelník.
„Ale uvěřej, dyť tam na to máme už dvacet let lidi. A ty lidi makaj a ne jako vy!!!!“ skončil bujarým zavytím plukovník svůj proslov.
Co bylo dál nevím.
Já jsem svou vizi musel raději opustit. Vzpomněl jsem si totiž, jak jsem jako voják základní služby stál v noci na 21. srpna 1968 s rukama nahoře a polointeligentní vojáčci za mnou si jen tak hráli s lehkým kulometem, který kolem mě vytvářel na plechových vratech hangáru ornament té doby.
Nechci již nikdy žádné podobné ornamenty!
Prosím vás, nechtějte je ani vy. Jsme ve válce s Ruskem. Zatím jenom hybridní. Dělejme všechno proto, aby tato válka nikdy nepostoupila do fází dalších, vyšších, zhoubnějších.
Nevěřme proto nasazeným trollům a zároveň si kontrolujme lidi, kteří nás chtějí za každou cenu vést!
A važme si svých skutečných přátel!
P.S. Přiznávám, že občas hodně lžu a vymýšlím si. Mám také rád bláznivé mystifikace. Ale pokud se týká výše uvedeného příspěvku, možná jsem se spíše držel při zdi. Zde máte oficiální svědectví:
