Příkop plný hnoje rozdělil republiku

   Na bohaté a chudé, chytré a hloupé, Čechy a Moravany, Prahu a venkov, hospodské štamgasty a kavárenské povaleče, vítače a protiislámské aktivisty, pravdoláskaře a přívržence rázných řešení, staré a mladé, tak je naše maličká zemička rozdělena. Jako už tolikráte v dějinách. Otec se synem si nerozumí, a manželství se rozpadávají. A vlivní politici se chechtají, až se za břicha popadají, neboť jim opět národ skočil na ten pradávný starořímský špek - Divide et Impera - (rozděl a panuj!). A ani to jim nestačí, pro svou nehynoucí slávu, pro svůj co nejdéle trvající mandát, což znamená pro obyčejné prachy, to budou natahovat až (nedej Bůh) třeba k občanské válce.

   Ten, který v životě nepracoval rukama, neví, co je vstávat před pátou do fabriky či v letních parnech obdělávat pole, jenž nikdy nic nedokázal a vždy byl typickým kavárenským povalečem, kde se pouze snažil udivovat svými otřepanými bonmoty, se teď stal tátou dělného lidu, nepřítelem intelektuálů a hlasatelem zapomenutého venkova.

   Ten, který neví, co je noční bojový poplach, ostré střelby, pořadová cvičení a chemické trenýrovky. Ten, který se vyhnul základní vojenské službě, bude nyní šikovat světové armády v boji proti teroristům.

   Ten, který kdyby nemohl lhát, stal by se logicky nadosmrti němým, tak právě ten se hrdě hlásí k odkazu TGM.

   A nestydí se vyvěsit nad své sídlo standartu s nadpisem tak příznačným.

   A polovina národa mu na to skočila.

   A neptala se, pane inženýre, co za vámi zůstalo, když jste ve funkci premiéra obhospodařoval tuto republiku?  Opoziční smlouva, akce Olovo, aféry s kufříkem, mlžení ohledně Bamberku, Českého domu, dálnice D47, anebo privatizační aféry kolem České spořitelny, Mostecké uhelné, či Metrostavu?  O kolik že to stamilionů si tenkráte drze říkal Mirek Šlouf, váš nejlepší kámoš?

   Najednou bylo vše zapomenuto a Miloš dostal k dispozici první prezidentskou pětiletku, kdy poprvé zvolen plebiscitem, byl dle svých představ nejen nad Ústavou, ale i nad vládou, parlamentem a možná i nad Bohem.

  A podle toho i jednal – podílel se kvůli prkotině na likvidaci Nečasovy vlády, proti ústavním zvyklostem (ty jsou prý jen pro idioty) jmenoval Rusnokovu úřednickou vládu, složenou převážně ze svých přátel, a nechal ji kralovat celých sedm měsíců. A když další volby vyhrál jeho hlavní neoblíbenec Bohuslav Sobotka, okamžitě intrikoval a podporoval vnitrostranický puč v ČSSD, a když ani to se nepodařilo, dával nemastnému, neslanému Sobotkovi zabrat, jak jen to šlo.

   A při tom sliboval, že chce být sjednotitelem české společnosti.

   Proto si vymyslel pražskou kavárnu, coby spolek nemakačenků, kecalů a příživníků. Popsal přesně takový typ lidí, kterým byl dříve on sám. Ale publiku se to líbilo. Ti, Pražáci! Auta mají, chalupy mají a eště hovno dělají. Jenže upřímně řečeno, většina Pražanů opravdu vstává ráno do fabrik, obchodů i stavebních firem, a to za nijak velký plat. A těch pár stovek, vládních úředníků jsou většinou lidé přišlí z venku. Jen tak pro zajímavost, vezměte si poslední premiéry: Babiš – Slovensko, Sobotka – Morava, Nečas – Morava, Topolánek – Morava. Tak kde je ten omílaný pražský pragocentrismus?

      Prezident Zeman může být ve funkci teoreticky 0 – 5 let. Co se v té době sehraje u nás doma, natožpak ve světě, je při stále se zvyšující rychlosti vývoje lidstva naprostou neznámou. Za tu dobu můžeme nadále vzkvétat v nenáviděném bruselském svazku, či naopak ideologicky jásat už v ne tak ekonomicky lákavém sdružení Euroasijském.

   Miloš by to změnit dokázal.

   Miloš to má nařízeno změnit!

   A proto nás musel rozpárat. Rozseknout jako nějakého vánočního kapra, jenž pouze spojen tvoří životaschopný organismus. Zato jeho rozdělené části pouze slepě bojují o potupné přežití v matrixu zapomnění.

   Bylo to tak vždycky?

   Chtěli jsme opravdu v 89 demokracii, nebo nám šlo většinou o poblouznění z lákavých prospektů západních obchodních domů?

   Nevyužili mnozí líbivých a nazpaměť napapouškovaných hesel o neviditelné ruce trhu, aby se na následujících restitucích také neviditelně a záhadně nabalíkovali?

   Nevyužili i naši politici fenoménu demokracie ke generačnímu střídání židlí?

   Mysleli to opravdu upřímně?

   Myslel to tehdy upřímně i Miloš Zeman, když vlastně lhal již z tribuny na letenské pláni?

   Když v OF neprošla jeho maska  liberála (vytěsnil ho Klaus), přerodil se v levičáka. Vstoupil do Sociální demokracie, vyštval nejen z ilegality navráceného předsedu Horáka, ale i bytostně moderní demokraty jako byl např. disident Rudolf  Battěk. Mezera byla zaplněna funkcemi neukojenými soudruhy z KSČ   Když už ho měli i v ČSSD dost, rozhodl se stát tedy tribunem všeho lidu. Dolních 10 000 000. Ještě v tehdy v prezidentských parlamentních volbách (2003) však neuspěl. Předběhli ho nejen Václav Klaus, ale i senátorka Moserová. Tehdy Miloš zbaběle a vztekle opustil zadním vchodem Poslaneckou sněmovnu. Ale nevzdal se, tak dlouho a tak usilovně objímal na Vysočině stromy, hlavně ta ruská dubiska, až ta ho vyslyšela.

   Мили, ты наша лошадь!  Tys náš kůň.

   Tak mu polichotili, možná i ty rubliky poslali a nového komisaře přidělili (Martina Nejedlého).  A když se nakydala veškerá špína, lež a sprostota na knížete, stal se náš Milošek konečně prezidentem. A to poprvé.

   Prolhal se do funkce jako malý kluk. A aby nevyšel z formy lhal dál a dál a dál. Lhal a rozdával zákeřné podpásovky.   Navzdory a jaksi snad i naschvál proevropské politice vlády byl častým návštěvníkem ruských a čínských vojenských přehlídek, což odůvodňoval astronomickým nárůstem budoucí obchodní bilance. Která se ovšem doposud nekonala. Zatím tedy nezbohatlo těch jeho deset dolních milionů, ale zato si nahrabal jeden člověk úplně horní (PPF). Nebudu ani připomínat virózu, již chytil při prvním pohledu na korunovační klenoty, ani dosud neprověřené, stále záhadné, tudíž státu nebezpečné spolupracovníky. Možná daleko nebezpečnější než těch našich 12 azylantů, které držíme kdovíkde. Ale to Milošovi nebránilo v tom, aby společně s extremisty nerozjel tak gigantickou populistickou kampaň, že i ta poslední babička z malé vísky, s vidinou, že bude opakovaně znásilňována nějakým tím mohamedánským psem nevěřícím, si půjčila od sousedky rychlejší berličky a pospíchala k volební urně, aby tam mohla vhodit ten hlas pro Finista – Sokola jasného, jediného to zachránce evropské civilizace.

   A můžeme pokračovat do nekonečna: vaginální exhibice ve veřejném rozhlasovém vysílání, jeho svérázný přístup při udělování státních vyznamenání (Jiří Brady), nebo náladové jmenování rektorů vysokých škol, a nelze zapomenout na mezinárodní údiv (dokonce smích) nad jeho tvrzením, že na Ukrajině žádná ruská vojska nejsou, a proto i Krym byl vždycky ruský. Vše pokračuje veřejnou urážkou Ferdinanda Peroutky na smuteční tryzně v Terezíně, a raději už dost! Nebudeme rozebírat ani poslední prezidentskou kampaň- nekampaň, již sponzorovali, jak to vypadá, většinou samí bílí koně.

    Když tedy byl zvolen podruhé, když dosáhl kýženého vítězství, nejen že rytířsky nevyzval druhou polovinu národa ke smíru, ke smysluplnému dialogu, ale naopak z výše svého císařského trůnu škodolibě obrátil palec dolů a vzkázal té intelektuální chátře, aby držela hubu (shut up).

   Toť prezident sjednotitel jako z čítanky vystřižený. Jen mu chybí k dokonalosti parádní jezdecká fotografie, však pro jistotu na koni necválajícím.

   Nutno však objektivně dodat, že by nebylo žádného Zemana, kdyby se předchozí vlády (včetně té jeho) chovaly k obyčejnému lidu vstřícněji a milosrdněji. To sice ony vykopaly ten osudný příkop, ale hnojem ho zaplnili až současní populisté. Laskavý čtenář si jejich jména do křížovky jistě doplní sám.  

      Možná že se mýlím, možná se mýlíte vy, možná naši politici, ale až čas a dějiny ukážou, kdo konal v zájmu nejvyšším a kdo jen pro nečisté kšefty, nebo pro euforickou masáž svého nemocného ega. Možná že v blízké budoucnosti já, vy, snad i oni pochopí, o jaké špinavé politické hry tu ve skutečnosti šlo. O hry, které úmyslně ten hnůj v tom našem hlubokém příkopě ještě více rozkydaly a ještě více aromatizovaly. Proto nečekejme na nějakého náhodného spasitele, natož na případného lidumilného politika,  a sami pojďme ten příkop vyčistit a odstranit.

   Je přece směšné kvůli nějakým politickým blábolům ztrácet dobré sousedy, kolegy či kamarády, neboť přátelství je svazek nejpevnější.

   A to navzdory všem režimům.