Krkonošské pohádky
12. 6. 2013
Kdo by neznal Večerníčky? Kdo by neznal Krkonošské pohádky? Nikdy nekončící souboj dobra ze zlem. Chamtivý a věčně nepoučitelný Trautenberk proti prostému a čistému venkovskému lidu českému, jehož věrným a nikdy neselhávajícím pomocníkem je král krkonošských vrcholků, duch spravedlnosti, Jeho Veličenstvo, sám Krakonoš.
A tak v době nouze, v době útlaku, v časech, kdy je české služebnictvo shrbeno pod vykořisťovatelským jhem cizáka Trautenberka, se jako bájná deux ex machina objeví vždy včas na správném místě a ve správné scéně. Jeho impozantní postava, zde ztvárněná Františkem Peterkou, překračuje jako filmová Godzila hřebeny krkonošských velikánů, aby zasáhla do boje proti zlu.
Krkonoše jsou našimi hraničními horami. Pokud je nějaká identita, jakéhokoliv vzhledu, vyznání či národnosti, překračuje, jde odkud? Za horstvem krkonošským se nyní rozléhá Polská republika. Však dříve, právě v oněch dobách habsburského útlaku, v létech, kdy u nás měla ještě robota zelenou a dříve než jaltská konference změnila hranice Evropy, zde byla pouze země německá. A Krakonoš se jmenoval Rubenczal čili Rýbrcoul. On ten chudák byl totiž Němec jako poleno.
Takže ten Rýbrcoul přicházel pomáhat chudým českým lidičkám ve skutečnosti z Německa. Jenže to by se asi různým těm národoveckým šťouralům nemuselo líbit. Proto zůstaneme pouze u konstatování, že Krakonoš – Rýbrcoul byl vlastně sudeťák.
Co však s takovým individuem po květnu 1945?
Když jdou ženy, starci, děti a dokonce i protifašističtí bojovníci, půjdeš i ty, Rýbrcoule! Jste jeden národ, jedna říše. Už vám nelze nikdy důvěřovat, proto všichni. Všichni!
A tak šli. Opravdu všichni. I Trautenberk, i Rýbrcoul. Zůstal zde jen jeho stín – Krakonoš.
A také Anče, Kuba, hajný a donašečka, později estébačka sojka.
A tihle začali hospodařit. Na „svém“. V prázdných a systematicky vykrádaných vesnicích, na zaplevelených polích. Za vydatné pomoci všech těch různých revolučních gard a jiných zlatokopů. A také za podpory KSČ, která jim to „jejich“ stejně zabrala a odklonila si to do polostátních JZD, kde už byl opravdu každý svým hospodářem.
Rýbrcoul jen za hranicemi mžoural, co se to tady děje, a když chtěl opět majestátně překročit kopečky, aby znovu pomohl, nově zformovaná pohraniční stráž ho za odměnu zkropila deštěm nábojů z ruských samopalů.
Trautenberk si mezitím vybudoval v západním Německu slušně prosperující firmu, ve které později ochotně zaměstnal i Kubu s Ančí, kteří nespokojeni s celkovým vývojem utekli nejen z JZD, ale i z republiky.
A hajný?
Ten si vymyslel pohádku o Krakonošovi, jenž nás přijde zpoza hor znovu zachránit. A lidé mu věřili a byli tak naivní, že si mysleli, že k tomu stačí jen zazvonit klíči.
Stačí?
Anebo budeme čekat na další příchod obra, který by tentokráte mohl přijít také i z jiné světové strany?
Anebo…
