Čekání na Gogota aneb Kdo je kdo
Migrace uprchlíků z Asie i Afriky vyvolala u nás nebývalou společenskou krizi. I když jsme se zatím s problémy trápícími západní Evropu ještě nesetkali, již došlo k nekompromisnímu rozdělení obyvatelstva. Fašouni a náckové na jedné straně a sluníčkáři či pravdoláskaři na straně druhé. Dva nesmiřitelné tábory, černobílé vidění světa, vhodné podhoubí i k případné občanské válce.
A naše moralita nejvyšší, osobnost, jež by měla národ stmelovat (jak to také slíbila) a mravně posilovat, naopak toto dělení se škodolibou radostí podporuje. Je tudíž načase, aby se tady konečně objevila nějaká osobnost, která by konečně řekla, že ne všichni protestující jsou fašisté, že je mezi nimi většina obyčejných lidí, kteří díky neschopnosti současných politiků mají pouze obyčejný strach. A ani druhý protipól nejsou žádní sluníčkáři, natož pak pravdoláskaři či havloidi, jak se nám v zájmu zdiskreditování demokracie snaží podsouvat proruské weby. Jedná se tu spíše o naivní vítače, většinou nerozumné a životem neprotřelé mladé lidi, jejichž idealistické vnímání okolního světa je pasuje až do rolí andělíčků strážných. Samozřejmě že ne všichni, ale někteří z nich by určitě při prvních problémech utekli do vilových čtvrtí ke svým rodičům.
Sluníčkáři naopak byli beatníci a hippies a vůbec svobodomyslná generace zlatých šedesátých. A příznivci Václava Havla jsou zase skalní demokraté, úplně jiná to kategorie slušnosti. Od vítačů je třeba také odlišit kategorii pomahačů, skupinu lidí, kteří dobrovolně a na vlastní nebezpečí pomáhají v nepříznivých podmínkách Balkánu. A myslím si, že dobře živení a oblečení provokatéři u nich rozhodně prioritu nemají.
Zkrátka každý má svou pravdu, ale v podstatě až na pár populistů a extrémistů chceme všichni jedno. A ta osobnost, která by opět naučila mluvit Čechy společnou řečí, ctít nejen svou zabezpečenou zem, ale i morální hodnoty kulturního člověka, ta by se měla stát naším budoucím prezidentem!
Bohužel čekání na Gogota či novodobého Mesiáše je téměř vždy marné. I když tomu můžeme být aspoň trochu nápomocni.
Jak?
Každý z nás má přece svůj volební hlas…