Už je to tu zase! Koho volit?
3. 10. 2013
A je to tu zase! Koho volit?
Říká se, že nadcházející volby jsou velmi důležité. Že rozhodnou o dalším osudu naší demokracie, o dalším směřování tohoto státu. Ony jsou totiž všechny volby důležité, a to nejenom v politickém spektru. Každý z nás se musel v životě již několikrát rozhodovat, zda se zachovat tak, či onak. Člověk je vystaven volbě každou chvíli. Prakticky již od té doby, co začne aspoň trochu vnímat tenhle podivuhodný svět. A pokračuje to dál a dál, přes volbu povolání, přes rozhodnutí zda si vzít Andulku či Mařenku, až po přání, jaké že to rekviem by mu měli zahrát na cestě poslední.
A až tam může zodpovědně konstatovat: že já jsem tenkrát…, anebo: zaplať pánbůh, mohlo to být i horší…
I náš stát se neustále rozhoduje. Prakticky již od Přemysla Oráče. I on měl dilema, jestli doorat, a tím splnit kmenovou normu, nebo jít vládnout. A pokračovalo to dál. Řidiči by to nazvali červenou vlnou, neboť jsme zůstávali stát na každé křižovatce, zmateně se rozhlížejíce, na kterou stranu se raději dát. Husité, Bílá hora, 1918, 1938, 1948, 1968, 1989
a třeba i teď.
Ta naše republička malá, tak proklínaná, ale i milovaná, by zase ráda někam vyrazila. Rozkmitává se jako splašené kyvadlo, jež se může každou chvíli vytrhnout z chatrného čepu a pak se po bezhlavém letu třeba zabodnout i do končin velmi vzdálených.
V žilách naší republičky, toho nerozhodného kyvadla, proudí krev. Věčně a neustále se valící proud životodárné kapaliny, která nakonec stanoví, jak to všechno bude. Ta krev jste vy, všichni človíčkové této země. A vy byste se měli zodpovědně rozhodnout, zda skončíme v srdečném objetí ruského bratra, který rád vodkou pohostí i špeku dá zakousnout, ale běda, když s ním nebudete zpívat jeho častušky, či se na něj dokonce neobdivně ba přímo neuctivě podíváte. Pak je ta široká ruská duše opravdu nevyzpytatelná.
To je tedy jedna možnost.
A další varianta?
Zvolit si některého našeho novodobého mesiáše, který díky dřívějšímu právnímu vakuu dospěl k miliardám, a teď v roli prostého občana předkládá davům svá originální manažerská řešení. A na důkaz své dokonalosti nám ještě k tomu nabízí gumové rohlíky a umělohmotné uzeniny.
A co volba poslední?
To je bohužel všechno to, na co tak spontánně nadáváme: rozhádaný parlament, pouliční demonstrace, nezaměstnanost, větší zločinnost, drzý bulvár a přihlouplé reklamy. Zkrátka vše, co by silná ruka lovce tygrů, žraloků a v budoucnu určitě i mamutů dokázala jednoduše zlikvidovat. Však i se všemi tvými právy, občane, potom už zase soudruhu.
Ano, demokracie je určitě nedokonalá, pomalá a často nerozhodná, ale můžete si v ní i bez té vodky a špeku zazpívat nějakou tu svoji písničku.
Zdůrazňuji svoji písničku.
A to není zase tak málo.
Jenže, jak vidno, nám tohle nestačí. Jinak by totiž předčasné volby nebyly. Jsme národ kverulantů a rejpalů a chceme tohle i tohle.
Nejlépe všechno.
Tož tedy do toho!
Jenže koho tedy volit?
Já vám samozřejmě neporadím, já jenom vím, koho nevolit.
Takže, krvi země české, je to na tobě.
Jenom na tobě záleží, jestli budeme v budoucnu lamentovat: že já jsem tenkrát…, anebo: zaplať pánbůh, mohlo to být i horší.
