Cyril a Metoděj - trojský kůň na Moravě
5. 7. 2012
Dne 5. a 6. července slaví naše ateismem proslavená země dva náboženské svátky. Příchod věrozvěstů a upálení Jana Husa. Zhruba víme, o co jde, učilo se to na základce, a snad proto nás více zajímá, jak si o darovaném volnu vylepšit chatu, barák, auto či svoje pošramocené renomé. Je to taková malá generálka na blížící se dovolenou.
Ale k věci: Ponořme se do hlubin věků, a to až do 6. století našeho letopočtu. Slované důstojně vstupují na tuto žulovou desku, na tento pravěký kráter, jenž si později zvykneme nazývat naší vlastí. Není zde tak úplné prázdno, ani toho mléka a strdí již asi mnoho nezbývalo, zato je zde přespousta ve všech směrech hřešících Keltů. K žádnému velkému vyvražďování pravděpodobně nedošlo, neboť našinec se vždycky domluví a k hřešení se velmi rád přidá také.
A tak mohla kolem roku 830 vzniknout Velkomoravská říše. Sláva Velké Moravy byla veliká a nebýt Franků na západě i relativně věčná. A nebyly to jenom kmeny německé, ale i knížata česká, která již tehdy začala pokukovat po západu a přejímat germánské zvyky. Křesťanství se svými bohoslužbami, ba i písmo. Písmo latinské.
Říše římská rozdělená tenkrát na větev západní (franckou) a východní (byzantskou) počala bojovat o své nové provincie. Proto patriarcha pravoslaví Michael III. rád vyhověl přání moravského knížete Rostislava a na Moravu vyslal Cyrila a Metoděje. Možná že nejdříve vyslal a potom byl teprve požádán. Politika vždy byla jenom politikou. Každopádně dva učení mužové Cyril a Metoděj na Velkou Moravu dorazili, přinesli s sebou písmo, jež nyní zveme azbukou. Přeložili latinské texty do staroslovanštiny, a tak umožnili i lidu prostému naslouchati slovům božím. Byli to jistě vzdělaní a vážení muži, muži snažící se svému úkolu dostát co nejlépe a pro jeho splnění obětovat všechny své dřívější sny.
Však odstředivé tendence českých zemí, již pod vedením Přemyslovců (Bořivoj), jsou první ranou této říši. Tou druhou jsou nájezdy divokých maďarských kmenů. Mise věrozvěstů sice započala dobře, ale nikdy nebyla dotažena do úplného konce. Díky bohu!
A co by se tedy stalo, kdyby Přemyslovci neřešili státoprávní problémy typickou středověkou diplomacií. 1) My všichni bychom psali azbukou.
2) Hlavním náboženstvím by se stalo pravoslaví.
3) Nikdy bychom pravděpodobně neúpěli pod rakouským či německým útlakem, ale zato již za dob báťušků carů jsme se stali nedílnou součástí věčně hladové širé Rusy.
4) Náš jazyk by byl jazykem ruským.
5) Naše děti by ve školních třídách měly coby prezidentský portrét nějakého toho Putina.
6) Minimálně polovina naší populace by zahynula ve Stalinových gulazích, ve službách Rudé armádě, hlady, či na následky alkoholismu.
Věrozvěsti byli první, kdo nás měl přetlačit na východní polovinu civilizovaného světa. První a bohužel ne poslední. Po nich následovala v době obrození dost velká skupina blouznivců, snících v zájmu všeslovanství o úkrytu pod křídly Ruské říše.
Stejně tak se úplně zbláznila naše prvorepubliková umělecká avantgarda, jež se mohla ze země Sovětů téměř po…. Julek Fučík, novinář komunista, jenž vědomě lhal, je příklad přímo se nabízející.
A pak osvobození, šeříky, garmošky, tisíce znásilněných dívek, hromady ukradených hodinek, to vše vyburcovalo národ k výkonu nečekanému. K davovému šílenství, jež se projevilo v prvních poválečných volbách a umožnilo Gottwaldovým hochům nastolit tu teror nevídaný.
Normalizace je kapitola sama o sobě, jakož i doba současná, kdy neumíme, či nechceme, vlastizrádcům dokázat jejich vinu.
A noví proroci se probouzejí. Blbnou nám hlavu někdy přímo z míst vážených. Tam, kde vlají standarty kdysi nám posvátné.
Takže proč bychom neslavili Cyrila a Metoděje, když naši nejvyšší v jejich misi nenápadně pokračují.
Otázka tedy zní: Kdo je tady vlastně tím trojským koněm? Kdo jím byl a kdo má ambice se jím znovu stát?
